Brachyterapie neboli vnitřní ozařování

Brachys znamená v řečtině krátký a terapie je léčba. V lékařské terminologii pojem brachyterapie znamená léčbu zářením na krátkou vzdálenost. Prakticky se tedy zdroj záření umísťuje do těsné blízkosti nádoru nebo do původního místa nádoru, který byl odstraněn při operaci. Hlavním smyslem této léčby je možnost zvýšení dávky v nádoru nebo jeho lůžku bez většího ozáření okolních zdravých tkání a orgánů.

Nutno uvést, že brachyterapie je léčba stará více než 100 let. Dříve se nejčastěji jako zdroj záření využívalo rádium. Avšak ozařovací časy byly velmi dlouhé a léčba pro pacienty tudíž velmi nepříjemná. Dnes brachyterapie zažívá renesanci. Díky novým zdrojům záření s vysokou aktivitou a novým přístrojům je možné dostatečnou dávku záření podat velmi rychle. Často je možné léčbu provést ambulantně a ihned po ní může jít pacient domů. V případě složitějších aplikací se léčba provádí v celkové anestézii (znecitlivění).

Brachyterapie se nejčastěji využívá v léčbě gynekologických nádorů (děložního čípku, dělohy, zevních rodidel). V kombinaci se zevním ozářením často umožní vyléčení pacientek. Brachyterapie se využívá i v léčbě nádorů zažívacího traktu – jícnu, žlučových cest, konečníku. Zde zlepší zejména kvalitu života pacientů zmírněním jejich obtíží. U nádorů plic může brachyterapie v některých případech zmírnit dechové potíže pacientů uvolněním dýchacích cest, které byly uzavřené nádorem.

V posledních letech se stále více používá brachyterapie v léčbě nádorů prostaty. Tyto nádory potřebují vysokou dávku záření, kterou je možné dodat právě kombinací zevní radioterapie a brachyterapie. Zvláštním typem brachyterapie je permanentní brachyterapie, při které se radioaktivní zrna umísťují trvale do prostaty.